Prvním kmenem osidlujícím Bulharsko byli Thrákové (indoevropský kmen). Thrákové v Bulharsku působili až do roku kolem 500 n. l., kdy sem ze severu začali vstupovat také Slované. Přesně za 100 let na toto území vpadli asijští Bulhaři. Nynější bulharský národ je proto vlastně takovou směsicí všech těchto národů.
Do roku 1878 bylo Bulharsko i přes častá povstání pod nadvládou Turecka. Po rusko-turecké válce se na berlínském kongresu velmoci dohodly na vzniku bulharského knížectví. Na trůn tehdy nastoupil Alexandr Battenberský, kterému se roku 1885 podařilo připojit k Bulharsku Východní Rumelii, o rok později byl však svržen a na trůn nastoupil kníže Ferdinand I. Koburský.
Bulharsko se roku 1912 dokonce účastnilo 1. balkánské války. Tehdy spolu se Srbskem, Řeckem a Černou Horou porazili Turecko. Bulharsko tímto získalo část Makedonie a oblast kolem Drinopolu. Co však Bulharsko získalo, to ztratilo ve 2. balkánské válce roku 1913, kdy se proti němu sjednotili všichni jeho předchozí spojenci.
V 1. Světové válce ztratilo Bulharsko přístup k Egejskému moři.
Od roku 1944 pak bylo Bulharsko okupováno Sovětskými vojsky. Obyčejní lidé tehdy přišli o osobní svobodu, a ti kteří tamní poměry kritizovali, byli odsouzeni k trestu smrti nebo k nuceným pracím v pracovních táborech. Za pomoci Sovětského svazu zde vznikl 15. Září 1946 stát s názvem Bulharská lidová republika. Bulharsko si pak v následujících letech prošlo hospodářskými revolucemi, kolektivizací zemědělství a ekonomika se začala plánovat v pětiletkách.
První demokratické volby se zde konaly v roce 1990. Od tohoto roku většina Bulharů žije nyní ve městech, kde pracují především v továrnách se zaměřením na textil a strojírenství.
Bulharsko je dnes závislé hlavně na turistice a zahraničním obchodu. Vyvážejí hlavně víno, tabák, nerostné suroviny, textil a potraviny.
